Útěk z Pekla (3.díl)

27. dubna 2011 v 19:48 | Aki Mitsuko
Na rušné ulici se pohybují dvě osoby zahalené v kápi. Už na první pohled vypadali velice obezřetně. Jejich tikavé pohledy na všechny kolemjdoucí značily, že nedůvěřují ani neozbrojeným obyvatelům. Náhle se jeden z nich zasatavil. Otočil se a rychlím poklusem došel k jednomu postaršímu muži, který zde prodával, už trochu nahnilé, ovoce. Chytil jej pod krkem a přitiskl ho ke zdi.
"Co to děláš Yukio?!" Okřikl ho jeho společník.
"Nemějte strach Osama-sama, jen si zjišťuji informace" odpověděl s klidem tázaný "Byli zde nějací ninjové z Listové? Nebo někdo z Mlžné?"
"N-ne .. určitě ne! T-t-tudy oni ne-nechodí" vykoktal ze sebe stařík.
"Hmm .. kdo by taky chodil přes vesnici plné vrahů a podobných krys, že?" pousmál se Osama "Yukio pusť ho, k ničemu nám nebude. Radši už půjdeme do Listové. Je to tudy, ne?" otázal se téhož muže a když přikývl pokračoval "Tam si najmeme pár ninjů a najdeme Aki"
"Ano" hlesnul mladý Anbu a nebožtíka pustil.
"Víš, že zabijeme tvou sestru. Nebudeš se proti tomu bránit?" namítl Osama, když pokračovali ve své cestě.
"Ne" odpověděl sotva slyšitelně.
****
Prudce otevřela oči. Její zrychlený dech prozrazoval, že měla opět noční můru. Iwa se protáhla a pomalu sesunula nohy z postele. Zívla a promnula si oči, vstala a loudavým krokem došla ke skříni. Vytáhla první delší triko co našla, svlékla si své dosavadní, již značně pomachlané šaty a navlékla si právě nalezený kus oděvu. Pak opět pomalým krokem dokráčela k posteli.
"CRRR!" ozvalo se necelé dvě hodiny po té. "Iwo otevři! Musím s tebou mluvit! Je to důležité!"
Hmm? Takeshi? Co ten zas chce ... vždyť ví že nesnáším ranní vstávání, pomyslela si a zavrtala hlavu co nejvíce do polštáře, aby přerušila zvuk toho otravného Zvonku.
"Iwoo! Rychle otevři! Důležitá zpráva od Mitokada-sama!"
"Ježiši už jdu!" Vykřikla a s dupotem, který ještě podtrhával její zlost, došla ke dveřím. "Co je?! A modlise aby mě to zajímalo, jinak .." nedořekla, neboť jí Takeshi strčil svazek Slunečnic až pod nos.
"Chtěl jsem se nejdřív omluvit za to, jak jsem se včera choval. Tyhle jsem natrhal cestou"
"Natrhal cestou .." řekla a nedůvěřivě povytáhla obočí. Věděla že lže, určitě je koupil u Ino v květinářství. Po její matce, která je senzibil, zdědila schopnost vycítit chakru. Sice její schopnosti nebyly tak úžasné, ale dokázala vycít silnou chakru pokud se vyskytovala někde poblíž a nebo když někdo v její blízkosti lhal. Takeshimu došlo, že jej prokoukla, načež začal rudnout. Raději se rychle otočil a s výmluvou, aby si pospíšily za Mitokadou, odešly. Po chvíli se Iwa naklonila k Takeshimu.
"Děkuji za ty krásné květiny" usmála se na něj.
Jejich domy leží na úplném okraji vesnice, tudíž jim cesta zabrala nejméně hodinu chůze. Konečně dorazily k sídlu Hokagů. Náhle však prudce zastavily.
"Kdo je to? Anbu?" ukázala prstem směrem k postavě stojící s maskou u vchodu.
"Z Mlžné" doplnil Takeshi, který poznal červené ornamenty na masce. Mladý Anbu se uklonil.
"Vy musíte být Iwa-sama" pronesl s patřičnou úctou, z čehož oba vykulily oči. Všichni tři odešly do kanceláře Radních. Takeshi si nemohl odpustit nenávistné pohledy, směřující k neznámé osobě. Pche, mě ani nepozdravil, bručel si pro sebe.
Otevřely se dveře a v nich se objevily tři postavy. Takeshi se porozhlédl po místnosti. Chvilku musí zaostřit, ale nakonec spatří dvě postavy sedící u konferenčního stolku.
"Ty musíš být Iwa-san, jsem rád že tě poznávám, mé jméno je Osama" řekl velice zdvořile muž v černém plášti a vstal aby potřásl Iwě ruku. V tom se ozvalo zakašlání. Takeshiho vlasy rudější než jindy ještě více znázorňovali jeho vztek. Osama se prudce zastavil, překvapeným výrazem pozoroval nedospělého shinobiho. Po chvíli se zpamatoval.
"Oh jistě, ... ty si ... eh .. Ta-takeshi? Syn veliké Kameyo-sama!" Takeshi trochu znervózněl, neměl rád když si ho pamatovali jen díky jeho babičce. Vždycky věděl co jim běží hlavou. Kameyo-sama, užasná kunoichi, která zachránila celou vesnici v zemi Země v pouhých 14letech! zatímco on si nedokázal najít ani žádnou "babu". Mitokada sedící na židlynaznačil rukou aby Anbu přišel blíže.
"Tohle je Mitsuko Yukio. Můžeš si sundat masku" Yukio poslušně kývnul a opatrně odhalil svou tvář. Iwa sebou trhla. Až teď si všimla sněhově bílých vlasů, které se podobaly, stejně jako jeho zelené oči, Aki.
"Tady Osama-sama a Yukio mají za úkol najít Mitsuko Aki a k tomu potřebují tvojí pomoc"
"COŽE?!" vyhrkl naštvaný Takeshi "Chcete aby Iwa-chan vám pomohla zabít Aki?! To je absurdní! Ale jak tak koukám, u vás je normální, vždyť vlastní bratr jde zabít svou sestru" s poslední vyřklou větou se nenávistně podíval na Yukio, na němž nebyl ani náznak nějakého citu. Nejvíce však Takeshiho výrok šokoval Iwu, nejenže se postavil proti vysoce postavenému Osamovi, ale bránil i Aki. Chtěla něco říci, jenže byla přerušela.
"Jsem Aki-chan bývalý sensei, už odmalička jsem jí učil dovednostem umění Oinina." Osama naprosto ignoroval Takeshiho slova, nachvíli se odlčel, aby to snad mohla Iwa všechno vstřebat a pokračoval "Yukio je opravdu starší bratr Aki, proto musíš tušit jak je to vážné. Aki je nukenin, zavraždila neviného muže a má na svědomí i jiné hrůzné činy. Potřebujeme tvoji pomoc, aby jsme donutili Aki vzdát se. Po té bude převezena zpět do vesnice, kde naši pracovníci provedou výslech. Nakonec bude potrestána dle zákonů."
Rudovlasý shinobi těkal očima po místnosti, jakoby se snažil všechny propíchnout pohledem. Iwa sklopila hlavu, musela přemýšlet.
"Sakra..!" zahuhňala.
"Prosím vás, pomozte nám Iwo-sama. Protože ji znáte určitě vás poslechne. Vlastní vesnici proklela, nebojí se zabíjet neviné, ... musíte nám pomoci než to dojde ještě dál. Už to není vaše kamarádka a vlastně ani nikdy nebyla .." naklonil se k ní Yukio. Iwa nasucho polkla.
"Udělám to" řekla vážně. Takeshi se ji snažil zastavit, ale marně.
"Dobře! Ale půjdu taky!
"Takeshi-kun, ceníme si tvé nabítky, ale .." Osamu však přerušil Yukio, který mu něco pošeptal do ucha "Dohodnuto! Můžeš jít s námi" změnil názor a škodolibě se usmál.
***
"Kruci!" zanadávala jsem při špatném dopadu na větev, při čemž jsem málem uklouzla "Musím přidat, nebo mě dostanou" při techto slovech jsem se otočila, abych se podívala jestli mě někdo nesleduje. Měla bych se uklidnit, vždyť jen ten malej spratek si myslel že jsem Aki. Určitě ho nikdo neposlouchal. Zastavila jsem se. Zavrávorala jsem, ale udržela jsem se. Achjo .. je toho na mě moc. Všude je válka a já nemám kam jít, měla bych se vrátit a dělat že se nic nestalo. Určitě mě nebudou podezírat.
Otočila jsem se, náhle něco prolétlo směrem ke mě.
"Au!" sykla jsem, když se mi to "něco" zabodlo do ruky. Reflexně jsem to vytrhla a zahleděla se na to. Otrávené to nevypadá, je to jen tenká jehla. Ale odkud? zapřemýšlela jsem, odpověď na sebe ale nenechala dlouho čekat. Z vedlejšího stromu velétlo pár dalších jehlic a za nimy vyskočili dvě postavy s kunaji. Úspěšně jsem se vyhla jejich útoku. Jeden z nich byl mezitím téměř u mě. Neváhala jsem, utvořila jsem pečeť a s vyslovením: Okubyōmono kage no jutsu [stín zbabělců], se mé tělo začalo pomalu "rozpouštět" do černé mlhy. Útočník, který stál u mě, musel být z toho tak v šoku, že zakopl a zřítil se na zem. Druhý prudce zastavil a začal se rozhlížet, aby mě našel. Objevila jsem se za ním a položila mu kunai na hrdlo.
"Ty nejsi ninja, že ne? Ninjové nejsou takle ubohý" pronesla jsem šeptem a kývla směrem k jeho druhovi.
"N-nezabíjej mě! Já n-nejsem ninja! Zaslechli jsme toho malého kluka, říkal že jsi Aki Mitsuko!" jeho rozklepaný hlas mě nutil mu dát za pravdu. Mohlo mu být něco kolem 12let, ale i tak se zdálo, že na Ninja Akademii ani nevkročil. Pořádně jsem si ho prohlédla. To jsem si myslela, špinavé šaty tesaře.
"Kdo ještě slyšel toho spratka?"
"Nevím ... ale běžel hned za svým otcem, u-určitě už si pro tebe jdou!"
"Hmm .. skvělé" zabručela jsem "ty zbraně jsi vzal svému otci?" nesouhlasně zakýval hlavou, podíval se směrem na svého kamaráda ležícího v bezvědomí pod stromem. Jasně, jeho otce, takže po mě půjdou i Oininové.
"Zmizte mi z očí!" křikla jsem a odložila kunai od jeho krku.
"Daichi! Kde si?" ozval se nepatrný výkřik vycházející od cesty k vesnici. Malému chlapci zablískli nadšením oči. Došlo mi to. Vesničané. Musím zmizet! Rychle jsem vyskočila na protější větev a utíkala pryč.
***
"Iwo! Zbláznila jsi se?!" křičela žena v nejlepších letech "Co když tě zabijí stejně jako tvůho otce? Copak nemyslíš?!"
"Promiň mami, ale já tam stejně půjdu, chtějí pomoct. Já je neodmítnu. A neumřu .." rázně zamítla zůstat doma a naskládala si pár posledních věcí do batohu. Otočila se a rázným krokem prošla okolo své matky. Ta neváhala a chytila ji silně za ruku.
"Nechoď tam! Vždyť nevím ani kdy se vrátíš!"
"Mami já nejsem malá!" zaječela Iwa, vytrhla se z máminého sevření, naposledy na ni pohlédla a vyklouzla dveřmi na ulici. Nezastavovala se. Neotáčela. Promiň mami ..
"Začíná svítat, mám dost času" prohodila Iwa při pozorování vycházejícího Slunce.
O kus dál na ni čekala usmívající se tvář. Už z dálky na ni mávala. Jen co se k sobě přiblížili, úsměv vystřídal zamračený výraz.
"Iwo, ty sis to přes noc nerozmyslela?" naléhal Takeshi "To chceš Aki zabít?"
Místo odpovědi se však dočkal jen širokého úsměvu z Iwiny strany.
"Iwo co máš v plánu?" znejistěl.
***
Tanamo vstoupil do malé hospody na které se už podepsal zub času. Všude byl cítit tabák, alkohol a zvratky. Nakrčil znechuceně nos a vstoupil dovnitř. Chvilku se porozhlédl, až nakonec našel osobu kterou hledal. Došel k ní, přičemž se celou cestu snažil se ničeho nedotknout. Vypadalo to jakoby radši ani nešel po podlaze jen proto, aby se nedotkl žádné špíny. Osoba sedící za silně znečištěným stolem, si vychutnávala právě přinesené saké.
"Neměla bys pít, není ti ani dvacet" pronesl znechuceně. Teprve teď zvedla tajemná osoba hlavu, černá kapuce jí zakrývala půlku obličeje, ale její pobavený výraz mluvil za vše.
"Tanamo-sama ... to je překvapení, co děláte v téhle díře?"
"Chci abys někoho zabila ..." při těchto slovech zakašlal, snad aby to nikdo neslyšel.
"ZABILA?" vykřikla na celou hospodu a začala se šíleně smát. Tanamo se rychle rozhlédl, šokovalo ho však, že neviděl žádnou reakci na jejich rozhovor. Všichni si hleděli svého.
"Tanamo se nezdá" křičela dál a nepřestávala se smát "haha .. chcete ze mě udělat vraha? Haha"
"Ne, chci ti pomoct zpátky na nohy. Jsi cvičený Oinin" na posledním slově si dal obzvlášť záležet, aby vyznělo co nejvznešeněji "Sám jsem dohlížel na tvůj trénink, sám jsem pro tebe vybral vhodnou školu. Chci abys zabila nukenina a získala tím ztracenou úctu"
"Pche .. a kdo to je?"
"Aneko, chci abys zabila svou sestru!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama