Útěk z Pekla (4.díl)

29. dubna 2011 v 20:01 | Aki Mitsuko
Tenhle díl je speciálně věnován Iwě-chan!

4.díl - Peklo


Slunce pomalu pálilo vše, co se dotýkalo jeho paprsků. Ve vzduchu plným kouře se nesl strach. Z hořící vesnice utíkali nebožtíci do lesa plného černých borovic, ve snaze se zachránit. Jeden z nich se skácí na zem. Bolestivě vykřikne. Podívá se na své nohy, které zasáhlo několik tenkých jehlic. Mých jehlic. Nebožtík se neohrabaně otočil a snažil se je vyndat. Náhle stuhnul. Podíval se na mě. Rychle se snažil pozadu odplazit, v jeho upřeným a vyděšeným pohledu se odrážela moje silueta, sjela mu ruka a on se ocitl bezbraně na zádech.
"P-prosím! Ne-nezabíjej mě!" vykoktal třesoucím se hlasem. Byl to ještě malej kluk, mohlo mu být okolo 11let. Tak proč by ho někdo chtěl zabít? Nevím. Já jen plním rozkazy. Napřáhnu se a stříbrná tenká jehlice mu projede krkem. Naposledy zalapá po dechu a vydáví krev. Je mrtvej.
Trhnu sebou. Zmateně se podívám kolem sebe. Ležím v trávě. Překvapeně se dotknu svého odřeného ramene. Zamračím se.
"Musela jsem omdlít..." podívala jsem se na větev nademnou, na které jsem ještě před chvíli stála. "Ale proč..?" z přemýšlení mě však vytrhl zvuk praskající větvičky za mnou. Vyskočila jsem na nohy, držíc přitom v ruce několik senbon [jehlice].
"Eh .. kruci ... sem prozrazen co? Hmm.. a já chtěl přijít jak nějaký superhrdina." ozvalo se zpoza keře a vykoukla na mě modrovlasá hlava s úsměvem na rtech. Náhle se však zarazil a podíval se na mou ruku, kde jsem křečovitě svírala jehlice.
"Aki-chan? Ty mě nepoznáváš?"
Trochu jsem zaváhala, ale nakonec jsem ruku spustila k tělu. Pořádně jsem si ho prohlédla, hledala jsem nějaký záchytný bod, podle kterého bych jej poznala. Pořádně jsem se podívala na jeho obličej, krátce střižené typicky modré vlasy, černé oči a pod pravým okem se mu táhla jizva. Ta jizva!
"Ryu?" řekla jsem nevěřícně "Co tady děláš?"
"Ále .." zazubil se na mě "Slyšel jsem že nejsi mrtvá. Musel jsem tě přeci najít, nesluší se nechávat svojí budoucí ženu samotnou "
***
"ÁÁ! Pudem ještě dlouho?" naříkal Takeshi po dvou dnech cesty. Pořád se otáčel na Iwu, jakoby snad hledal podporu, ta však celou dobu nad něčím dumala a jeho si ztěží všimla. Jen si zklamaně povzdych a opět začal remcat. To už však nevydržel Osama.
"Ty drzej spratku!! Co si to dovoluješ?! Jen tu fňukáš! Podívej se na sebe! Kameyo-sama se za tebe musí stydět!" vyštěkl na něj rychle, zatímco Yukio si před něj stoupl v bojovém postoji v očekávání negativní Takeshiho reakce. Ten byl zprvu zaskočený a naprosto šokován, ale jen co se vzpamatoval vytáhl kunai a přímým útokem vyrazil na Osamu. Nebo to alespoň plánoval, kdyby jej nezastavil protiútokem Yukio. Takeshi se na něj jen nenávistně podíval a dál se pokoušel dostat k Osamovi. Po několikátém neúspěšném pokusu se rozhodl nejdřív vyřídit Yukio, nahromadil do levé ruky chakru a praštil s ní proti němu. Když ucítil že jeho ruka našla cíl, otočil se na Osamu a o nic víc se nestaral. Už chtěl vyběhnout, ale zastavila ho něčí ruka. Překvapeně se otočil.
"To není možné! Mělo tě to odhodit několik metrů pryč!"
Yukio se jen usmál "něměl by jste být tak seběvědomý Takeshi-san" při těchto slovech zakroutil jeho rukou, takže Takeshi byl nucený se otočit, přičemž mu silně stiskl krk a praštil s ním o zem "..protože jste slabí .."
Takeshi začal lapat po vzduchu, zatímco se Osama škodolibě smál. Iwa však neváhala a rychle do Yukio strčila a pomohla Takeshimu vstát. Zašklebila se na své dva společníky. ale neřekla jim ani slovo.
"Není ti nic?" zašeptala. Takeshi jen zakroutil hlavou bez toho aby se na ni podíval, bylo mu neuvěřitelně trapně, že byl tak lehce poražen a že mu musela pomoct holka. Pomoct ona. Pomalu vstal a pokračoval v cestě, šel poslední. Obličej si dal do dlaní, jakoby se chtěl před tou ostudou. Polní cesta se zužovala a mířila do lesa. Yukio se zhluboka nadech, vědět co, nebo spíše koho, zde najde.
***
"Aki-san! Co to děláš? Opouštíš mě? Ale pak se nebudem moct vzít!" běžel Ryu k našemu ohništi, když se vracel od řeky a viděl mě, jak si balím svoje věci. Nebo spíše svoje zbraně. Povzdychla jsem si a aniž bych se na ně podívala spustila jsem:
"Ryu-san už jsem ti jednou řekla, že si tě neberu.."
"Ale..! Slíbila si to" skočil mi do řeči, já jen zakroutila hlavou.
"Nechci se opakovat, ale nevezmu si tě jen kvůli tomu, že jsem ti to kdysi slíbila jako šestiletá holka, vzpamatuj se, bylo to před deseti lety!" Ryu naoko smutně sklopil hlavu a já pokračovala "Navíc jsme tu už tři dny, co když sem přijde někdo z Mlžný? Jak si vlastně zjistil, že nejsem mrtvá?" Ten jen zakroutil hlavou a podíval se na mě s tím svým zvrhlým úsměvem.
"Dokud neslíbíš, že si mě vezmeš, tak ti nic neřeknu". Po tohle jsem ztratila trpělivost, chytla jsem jednu jehlici, kterou jsem právě chtěla uložit do jedný z mých vnitřních kapes na plášti a hodila ji po něm.Ten jen překvapeně vyvřískl.
"Pff.." zamračil se a vytáhl si můj senbon [jehlice] v rameni a ještě víc se zašklebil "Koukám že tvá pověst nelhala, opravdu se trefíš na jakoukoli vzdálenost! Ale tohle si nemusela" řekl a promnul si, kvůli mé jehlici která se mu zabodla do svalu, umrvenou ruku.
"Mluv" řekla jsem mírně, jako by se nic nestalo. Jen se pousmál.
"Dobře tedy, slyšel jsem to v Mlžné, v sídle Mizukagů, .."
"Cože?!" vyhrkla jsem a prudce se zvedla "Takže po mě půjdou i lidi z Mlžný?! Proč si mi to neřekl!"
"Neboj se, nikdo neví že jsi tady, já tu sem jen kvůli tomu, že mám v těhle lesích své lidi"
Jen jsem odevzdaně vydechla "To ti nedošlo, že tě budou sledovat? Vždyť bylo od začítku jasné, že půjdeš za mnou!"
Ryu zbledl, došlo mu to. Až teď. Ty jsi vážně idiot, co?, pomyslela jsem si.
"Musíme zmizet" zašeptala jsem a skočila na nejbližší větev připravena vyrazit.
***
"Stůjte" zavelel Osama, načemž všichni zastavili "Tady počkáme"
"Děje se něco Osamo-sama? Je Aki tady?" zeptala se Iwa. Místo odpovědi se dočkala jen pokynu aby byla zticha. Všichni schovaní za stromy a přilehlých keřích ani nedumali a čekali co se bude dít. Po více jak půlhodině se před nimi ozval něčí hlas.
"Ale no tak! Kam to běžíš? Počkej na mě!"
"Buď zticha Ryu!" okřikl ho druhej, tentokrát ženský hlas. Všichni pevně stiskli připravené zbraně. Dopadla jsem na větev, zastavila jsem a přikčila se. Něco se mi nezdálo.
"Ryu-san? Kde si?" zavolala jsem na svého společníka když se neobjevoval. Zamračila jsem se a pohlédla na zelený porost před sebou. Pořádně jsem si ho prohlížela, nenašla jsem nic neobvyklého, ale stejně jsem měla z toho špatný pocit.
"Je to ona" vydechla Iwa, dívajíc se při tom na mě. Takeshi se s lítostí podíval na Iwu, věděl co se se mnou stane, pokud mě dostanou.
Podívala jsem se za sebe, když se doposud neobjevil Ryu. Náhle něco neuvěřitelnou rychlostí prolétlo kolem mého ucha, bylo to tak rychlé, že jsem ani nespozorovala co to bylo, zaslechla jsem jen hvízdnutí vzduchu. Otočila jsem se. Jediné čeho jsem si všimla byly černé šmouhy. Zabodly se mi do těla, znovu a znovu. Spadla jsem na zem a bolestivě vykřikla.
"Kruci" zaklela jsem a vytáhla jsem čtyři černé shurikeny, které jsem měla různě zabodané na těle. Nevěřícně jsem vydechla "T-to jsou ..!"
"Výborně Iwo-sama!" usmál se Osama. Zavál vítr. Osamovi, již prošedivělé, vlasy poletovaly ve vzduchu a odhalovaly Osamův tázavý výraz směřující k Iwě. Ta jen nehnutě seděla, s pohledem směřujícím před sebe. Dívala se na křoví, za které spadla její kamarádka. Stále kamarádka? Vždyť jsem ji málem zabila! Iwa se zachvěla, dlouze vydechla a uklidnila se. Zdálo se, že je plně přesvědčená v tom, co se chystá udělat. Vyskočila zpoza úkrytu.
Pomalu jsem se zvedla na nohy, usmála se a došla ke stojící postavě naproti.
"Tebe bych tu opravdu nečekala .. " řekla jsem zklamaně "Ale vás ano!" vykřikla jsem a prudce máchla rukou ve které jsem měla připavené tři jehlice, ty se rozlétly směrem odkud před chvílí vylezla Iwa. Ozvaly se rychlé pohyby tří postav, zašumění listů a praskání různých větviček.
"Vím, že tam jste Osamo-sama, ale překvapuje mě, že jste si vzal sebou posilu" chtěla jsem ještě něco namítnout, ale musela jsem vykrýt Iwiny chabé pokusy ublížit mi pomocí Taijutsu. Po několikátém neúspěšném útoku Iwa vykopla plnou silou do vzduchu, já se však přikrčila a pomocí otočky jí kopla do břicha. Iwa odlétla pár metrů až se zastavila o blízký strom. Usmála jsem se, sáhla si do kabátu, vytáhla pár jehlic a skočila na na větev za mnou. Jednu jsem po ní hodila. Zabodla se do suché kůry vedle jejího krku, na kterym se objeví kapka krve ze škrábance. Napřáhnu se znovu a tentokrát těsně minu její rameno. Dál hážu své senbon, jedno z nich se jí zabodne do holeně a zablokuje jí sval. V tom mi cestu zastoupí Takeshi. Překvapeně sebou trhnu.
"Nech Iwu-chan napokoji!" prohlásil s kamenou tváří. Trochu mě to pobavilo, opravdu se myslíš, že bych se netrefila? Jsi naivní Takeshi-kun. Znovu jsem se napřáhla, tentokrát jsem vybrala jako cíl jeho. *Cink* ozvalo se. Z výrazu mi vyprchala radost, místo toho se můj obličej zkřivil do zlověstné grimasy, když moje senbon dopadla do měkké trávy. Takeshi se jen pobaveně podíval do mých očí a ještě pevnějí stiskl kunai, který držel v ruce.
"Konec srandy!" štěkla jsem na něj a tentokrát k němu poslala tři jehlice. Opět se obratně vyhnul, jenže mu kunai něco vyrazilo.
"Kagemane senbon no jutsu [technika stínové jehlice] ?" podivil se a pohlédl na svou zbraň ležící kousek od něj. Rychle se otočil a už se natahoval po své zbrani, jenže jej někdo chytl kolem ramen.
"Pozdě" zašeptala jsem mu do ucha, když se černá mlhovina kolem mě rozestoupila.
"Okubyōmono kage no jutsu [stín zbabělců] ?" uchcecht se Osama, který vše pozoroval bezpečně ze svého úkrytu.
Takeshi bleskově zareagoval, nahromadil chakru do rukou a snažil se vyprostit z mého sevření.
"Řekla jsem pozdě" usmála jsem se a probodla mu krk.
"Takeshi!!!" vykřikla Iwa, která se právě zpamatovala. Chtěla vyběhnout za ním, ale její pravá noha se ani nehla.
Volanému mezitím steče krev z pusy, něco zachroptí a sveze se na kolena. Iwa se slzami v očích vytáhne senbon bránící jí v pohybu a znovu se rozkřičí.
"Takeshi!! Takeshi! Né! Takeshi!"
Já neváhám, utvořím všem již známé jutsu a v oparu černé mlhy mizím. Takeshi se pomalu skácí na zem. Iwa k němu rychle dobelhá a sesune se dopodřepu.
"I-Iwo ..." zachropní a usměje se na ni "Chchi ... ti ... ně-ně-něco .. -říct. Já...tě..m-m.." nedořekne. Jeho oči pomalu ztratí lesk a pomalu je zavře.
"Takeshi!!!"
"Vše jde podle plánu" zamumlám, vytáhnu další zásobu senbon a vystřelím je. Iwa sykne bolestí a podívá se na svou levou ruku ve které se leskne stříbrná jehlice. Vzduchem prosviští další. Další bolestivé zakňučení.
"Tak a teď nemůžeš použít žádnou techniku" pronesu v klidu k brečící postavě, jejíž ruce zdobí bolestné zbraně.
"To by stačilo sestřičko" pronese nověpříchozí postava a stoupne si před Iwu.
"Ty?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama