V dobrém i ve zlém - 3.díl

10. února 2012 v 7:00 | Aki Mitsuko |  V dobrem i ve zlem
Ou, děj se trošku přiostřuje a to je teprv .. třetí díl? Není to moc brzo? Ale zas, něco se dít musí, že?
Příjemné čtení, komentáře potěší (a potěší taky Iwu-chan)



Doběhnu před šedivou bytovku a bez váhání vletím dovnitř. Vyběhnu rychle schody a zpomalit si dovolím až před dveřmi do mého bytu. Nenamáhám se hledat klíče, vím že je odemčeno. Otevřu a vpluji dovnitř.
"Už jsi doma?" zaslechnu z kuchyně uštěpačný hlas, "Kdes byl tak dlouho?"
Do chodby nakoukne hlava s blond vlasy pečlivě svázanými v drdolu a nehezky se na mě zašklebí.
"Byl jsem se bavit, jako každou sobotu," odpovím stručně a opřu se zády o dveře. Pohledem jsem skenoval podlahu, bylo to lepší než jí koukat do tváře. Mám ji rád, je to moje matka, ale moc dobře vím, co si ona myslí o mě. Když se dozvěděla o mém vztahu s Hidanem, šíleně vyváděla a nikdy mi to neodpustila. Vím, že vztah stejného pohlaví je divný, ale jsem její syn, teda byl jsem, než mě zapřela, a nikdy jsem se nezměnil, zůstal jsem to pořád já, Uzumaki Naruto.
"No jistě, zase ses tam někde cumlal s nějakým chlapem," odfrkla si pohoršeně a raději zas zmizela v kuchyni. Bolelo to, ani netuší, jak moc mě tím zraňuje. Raději jsem se potichu vydal do pokoje, pečlivě za sebou zavřel, než jsem se skácel do měkkých peřin. Zabořil jsem hlavu hluboko do polštáře. Nejraději bych se vyřval na celý svět. Mírně pootočím hlavou a zahledím se na svůj budík, je pozdě, měl bych jít spát. Zítra bude líp. Snad.

Přestože je pondělí a já bych měl přes víkend nabrat síly, nějak se nedostavil účinek, probouzím se ospalý a rozlámaný. Když je den, dokážu se nějak zabavit, jakmile ale nastane noc, jsem uvězněn ve svých myšlenkách na TEN den. Nerad přiznávám, že se mi bohužel vkradl i do mých snů. Pořád na něj musím myslet, myslet na to, co tak hrozně zvoral, na to, jak dostat Hidana pryč, nebo jak mu asi je, no to je hodně blbá otázka, samozřejmě hrozně. Do mých myšlenek se mi dostávají i jiné podněty, jeho krásné vlasy, ty krásné oči barvy oblohy, jeho vůně, hlas i dotek. Vstávám a házím na sebe první oblečení, co mi přijde pod ruku, osvěžím se trochou své voňavky a uhrábnu si hřebenem vlasy, popadám svou tašku přes rameno a jen s lehkým "Ahoj" vycházím z domu. Už se moc těším, až ho zase uvidím, chci, aby i on chtěl to samé, ale obávám se nejhoršího. Uvědomím si svá slova a zase se ptám, kde se vzal ten citlivka, jenž nepokrytě přiznává, že se zamiloval do Naruta, ten, jenž nad nedávnou situací přemýšlí tak dlouho a nenalézá řešení? Ano, už i tuhle odpověď znám, tak proč si na ni znova pokládám otázku? Asi mi jen chybí moje arogantní osobnost. Ne, jsem si jist, že spíš úplně jiná osobnost, tak málo ho znám, a přesto s ním chci trávit svůj čas. Konečně jsem došel do školy, nutno podotknout, že mnohem dřív, než bylo nutné. Nechci, aby mi beze slova proklouzl mezi prsty. Sedám si do lavice, čekám, stále svým pohledem hypnotizuji dveře, ale zatím se z něj valí jen moje fanynky, jsou čím dál tím víc otravnější a zaclánějí mi ve výhledu na dveře. Do začátku první hodiny zbývá 5 minut a on pořád nikde, chci, aby přišel. Moje přání se o 5 minut později vyplní a přesně se zvoněním vchází do třídy modroočko. Už nemám možnost si s ním promluvit, teprve teď mi začíná docházet, že si s ním dneska jen tak nepromluvím. Jak by se na mě ostatní dívali, kdyby zjistili, že chladná, arogantní hvězda školy Sasuke Uchiha je jen přecitlivělý teplouš.

Přišel jsem do třídy jen tak tak, no, nebudu lhát, že bych sem nějak spěchal. Posadím se do lavice akorát ve chvíli, kdy vejde i Ebisu-sensei. Není zrovna nadšenej, když vidí, jak si spěšně připravuju, ale mě je to jedno.
Hodina začne, učitele nevnímám, což u mě není zas nijak neobvyklé, a vrtám se ve vlastních myšlenkách. Pořád nemůžu přijít na to, co Uchihu vedlo k tomu, aby se nechal kvůli mě zmlátit. A to nemluvně o tom, jak mě furt objímal. Bože, byl jsem při smyslech? Nejspíš ne, protože si to jinak nedokážu vysvětlit. Povzdychnu si a znovu se mi vybaví předminulý večer. Co tím sakra sleduje? Vždyť Uchiha nikdy nedělá něco jen tak, on není ten typ, který vám pomůže jen proto, že to zrovna potřebujete. Přemýšlím, co na mě vidí, co je na mě tak 'úžasného', že jsem si toho já spolu s ostatními nevšiml. Ať dělám co dělám, pořád mě nic nenapadá, to se mu snad líbím? Hah, dobrej vtip. Vždyť jsou tu mnohem hezčí týpci než já a navíc, je to Uchiha, on nemůže bejt gay, už jen díky tomu svému milionovému fanclubu. Netvrdím, že není pěknej, on je totiž opravdu sexy, ale jaká je šance, že je gay? Ne, že bych o tom nějak uvažoval, ale .. ale co? Nevím, možná mě to jen zajímá? No dobře, v jeho společnosti se mi líbí, ale nedoufám v něco víc. Ani nechci, aby 'něco víc' bylo. Nejde to. Navíc si myslim, že mě má totálně za debila, co čekat, vždyť jsem se před ním totálně složil! Úplně jsem se znemožnil. Sakra, proč ten zkrat musel přijít zrovna v tu nejhorší možnou chvíli? Nebo spíš, proč neodešel a nenechal mě se zhroutit někde osamotě v klídečku a pohodě? Což mě přivádí opět k mému problému, co tím vším sleduje?
"Uzumaki Naruto?" uslyším senseie, to mě zas vtrhne do reality, zrovna ve chvíli, kdy prstem klepe na tabuli.
"Zkoušení," pronese jen. S povzdechem vstanu a zamířím k němu. Zdá se mi to, nebo mi to dělá naschvál?

Naruta si právě vyvolal sensei na zkoušení, chudák bezradný blonďák ovšem neumí dát správnou odpověď ani na jednu ze senseiových otázek. Jeho přátele mu napovídají, ale potom, co jim za to sensei zapíše poznámku a jemu odpověď neuzná, vzdávají to a Naruto odchází s pětkou. Je mi ho líto čím dál víc, jakoby všem bylo jedno, co se mu stalo, no vlastně oni to neví. Výklad látky celý den vnímám jen částečně. Snažím se marně vymyslet způsob, jak se setkat s Narutem tak, abych neztrapnil ani sebe, ani jeho. Čekat na něj na záchodcích a pak se mu vrhnout okolo krku je trapné, vysílat k němu toužebné pohledy, psaníčka nebo "tajné zprávy" rovněž, navíc je tu velké riziko. Mohl bych zajít k němu domů, ne, neznám jeho adresu. Nic mě nenapadá,možná bych ho mohl sledovat, ale není to moc dotěrné? Je, ovšem jinou možnost nemám, nebo mě alespoň nenapadla.

Sleduju Naruta z povzdálí už nějkou dobu, očividně mě ještě nezehlédl, nejspíš proto, že jsem se ukryl v davu. Pokračujeme ale dál a už se nemůžu skrývat mezi lidmi, a tak se skryvám za rohy, stromy, křoví, auta nebo toho, co je po ruce. Naruto se zastaví u jednoho z domů a chystá se vejít dovnitř. Než to však stihne, rozběhnu se k němu. Všiml si mě, otáčí se a překvapeně zamrká.
"Ahoj, Naruto," pozdravím překvapeného modroočka s úsměvem. Najednou mi pod jeho pohledem vypadnou všechna slova, tak dlouho jsem o tom přemýšlel a nezamyslel se nad tím, co mu vlastně řeknu až přijdu.

"Sasuke?!" dostanu jen ze sebe. Zírám na něj s otevřenou pusou. "Co tady děláš?"
Kruci, jak mě tu našel? Sledoval mě? Zmetek jeden. Copak si nevzal k srdci nic, co jsem mu říkal? Vlastně, co to říkám, vždyť jsem do něj hustil, že chci, aby mi pomohl. Ale pak jsem to odvolal! Řekl jsem mu snad dost jasně, že má zapomenout na všechno, co se tu noc stalo. Nebo mi chce opravdu pomoct? Nemůžu tomu uvěřit, vždyť je to Uchiha! Proč by to dělal?
"Potřebuješ něco?" optám se ho možná moc prudce, jsem z něj dosti nervní. Neměl by tu bejt. A hlavně ne se mnou.

"No, chtěl jsem tě vidět," řeknu, "jestli si v pořádku, nebo něco nepotřebuješ, třeba doučování."
"Dobře, v pořádku jsem, nepotřebuju nic a už si mě viděl ,takže mě těšilo Sasuke, měj se hezky," odpálkuje mě a snaží se dostat do vchodu, ale já mu zastoupím cestu.
"I přesto, co tady tvrdíš, poznám, že v pohodě nejsi, takže mi tady nekecej, jak ti je skvěle!" zvýším na něj hlas, ale můj projev nekončí. "Přes to, že ty si na mě asi zase změnil názor a nechceš mě vidět, pro tebe vše, co jsem řekl platí, takže i to 'můžeš za mnou přijít kdykoli budeš potřebovat', vidím, že máš problémy kam se podívám, a tak ti s nimi chci pomoct, včetně toho s učením, z matiky propadáš a s ostatními to také není moc slavné."
"Sasuke, dej už mi pokoj, o nic jsem se tě neprosil!" zavrčí na mě, ale já se jen tak vzdát nechci.
"Chápu, že je pro tebe teď vše těžké, zvlášť žádat o pomoc někoho, kdo tě pořád jen urážel a u koho si nejsi jistý jestli mu máš věřit, ale zkus to, ve dvou se to líp táhne ne?" usměju se na něj.

Tak to uhádl, jak si můžu bejt jistej, zda mu můžu věřit? Ale upřímně, tohle není to, co mě trápí, nevím, ale cítím, že mu věřit můžu, jen .. nechci se mu svěřovat. Vždycky jsem se ze všeho dostal sám a chci, aby to tak zůstalo. Povzdychnu si. Co s ním mám dělat.
"No tak.., chceš jít dál?" rezignuju. Mírně couvnu, čím mu uvolním vchodové dveře, kterými po té spokojeně projde. Vedu ho po schodech až do třetího patra, kde se zastavím před dveřmi s číslem 238. Úlevně si oddechnu, když zjistím, že jsou zamčené, znamená to totiž, že nikdo není doma. Odemknu a spolu se Sasukem vstoupím dovnitř.
"Promiň..," omluvím se mu, když v pokoji ucítím cigaretovej kouř, zdá se, že je snad úplně všude. Rychle otevřu okno dokořán, abych ten smrad dostal ven a kývnu na Sasukeho, aby mě následoval do mého pokoje.

Plán mi vyšel a teď vcházím do jeho bytu, ze kterého je cítit cigaretový kouř, za něj se mi Naruto omlouvá a začne otevírat okna.
Usadí mě ve svém malém, avšak útulném pokoji, hned za svůj psací stůl a sobě si odkudsi donáší druhou židli. Neúmyslně se o mě lehce otře, když si přisouvá židli ke stolu a mnou projede zase ta vzrušující vlna. Zítra píšeme test, zrovna z matiky, a tak se ho snažím naučit vše potřebné, je sice trochu natvrdlý, ale já jsem trpělivý. Naučím ho už jen poslední téma, které se má v testu vyskytnout.
"Z matiky je to prozatím vše," konstatuju a sleduju jak se protahuje, "Už ti to jde fakt dobře, měl bys dostat za jedna."
"Snad," řekne trochu skepticky.

Pomalu se zvedá a loučí se se mnou. Chce odejít, ale počkat, já nechci, aby šel! Sakra, měl bych si už konečně ujasnit, co vlastně od toho Uchihy chci. Tak má se držet ode mě dál, nebo ne? Je to jeho vina, kdyby za mnou nelezl, teď bych tyhle kraviny nemusel řešit.
"Počkej!" křiknu na něj, když už sahá za kliku a rychle se k němu vymrštím, přičemž ho chytnu za ruku. Snad proto, aby mi doopravdy neutekl. S pozvednutým obočím se na mě otočí.
"Já.. totiž … ale co," pokrčím rameny, teď už mi je všechno jedno. Co můžu ztratit? Nic. Snad. Mírně zatáhnu za ruku, která dřímá tu jeho, čímž si ho přitáhnu blíže a pomalu se k němu nakloním. Lehce se otřu o jeho rty. Jemně po nich kloužu těmi svými, než ho na ně zlehka políbím. Pomalu se od něj odtáhnu, ale jen na pár milimetrů, protože pak mě políbí on. Stejně jemně a nenuceně jako předtím já.
Prudce ho od sebe odstrčím, když uslyším skřípění dveří.
"Naruto? Seš tady?" slyším, jak mě volá. Zděšeně hledím k mým dveřím, za kterými se ozývají kroky. Sleduji, jak se pomalu otevírají. Dovnitř vstoupí moje matka.
"Seš tu?" zabručí, ale hned zavře pusu a jen na nás zírá. Jsem z toho tak vedle, že pořád stojím nalepenej na Sasukeho a držím jeho ruku.
"Oh, máš návštěvu, promiň, nechtěla jsem rušit," usměje se na mě a rychle zmizí zpátky na chodbu. Sasuke jen prohodí něco o tom, že to vzala docela v pohodě. Nevzala, vím, že ne. Přetvářka jí šla vždycky dobře.

Když už chci odejít, Naruto mě zastaví, popadne všechnu odvahu a věnuje mi něžný a lehký polibek, který mu vzápětí vracím. Je to opravdu ohromné a pocit z mých dřívějších dotyků je teď mnohem hlubší, netušil jsem, že by mohl opětovat mé city a díky tomu polibku jsem si je už definitivně schopen přiznat. Já, pan Uchiha Sasuke Chladný miluju Uzumaki Naruta. Dveře jeho pokoje se otevírají a do nich vstupuje jeho matka. Naruto je z jejího příchodu celkem nervozní, což soudím z to, jak mi křečovitě mačká ruku, asi jako pětileté děcko u zubaře. Tak rychle jak jeho matka přišla, tak také odešla a vzala to celkem v pohodě, Alespoň dle mého názoru, Naruto je nervní ještě teď, asi má k tomu důvod. Možná ještě jeho máma do teď nezjistila, že není na holky, no i kdyby ne, je to trapné i s holkou. Radši se s ním loučím, poznám, kdy je vhodná doba odejít. Obejmu ho a dávám mu polibek do záplavy blonďatých vlásků, hodí po mě zoufalý pohled, tak ho ještě pohladím po tváři. Rozloučím se s ním a odcházím. Doma vesele pozdravím bratra, který se o mě po smrti rodičů stará. Ten jen prohodí vtip na mojí nezvykle dobrou náladu.

Jen co za ním zaklapnou dveře, vletí do mého pokoje matka a vyjede na mě. Řve na mě, až mám strach, aby to Sasuke neslyšel.
"Řekl si, že už to neuděláš!!" zařve z plných plic. "Mám tě snad poslat někam na léčení?! Proč sakra nemůžeš být normální!"
"Promiň, mami .." šeptnu, chci jí to vysvětlit, ale nedává mi možnost.
"Měla jsem za to, že po tom tvym úletu s Hidanem jsem ti dost jasně vysvětlila, že už stejnou kravinu dělat nemáš!"
"Kravinu?" nevěřil jsem svým uším. "Mami, já ho miloval.."
Díval jsem se šokovaně do jejích očích, jen si pohoršeně odfrkla. Moje city jsou podle ní jen kravina? Celej můj půlroční vztah s Hidanem je podle ní jen nějakej trapnej úlet?
"Nevíš co je láska, kdyby sis našel holku, tak bys ji poznal!" vyprskla na mě. "Ne, ty prostě musíš být jinej, prostě musíš lézt za klukama .. ty zkrátka nemůžeš bejt normální.."
"Já vim, že to není normální! Nemusíš mi to řikat! Jsem divnej, nenormální, ale mě je to fuk! Protože .. jsem šťastnej!" zaječel jsem naoplátku na ní já. Nevydržel jsem to, sám moc dobře vím, že to co dělám je špatný, nemusí mi to tu ještě předhazovat.
"Šťastný .." ušklíbne se, ta by v tom klidně mohla oponovat Sasukemu. "Sám víš, že takhle to bejt nemá, je to špatný, zvrácený a nechutný, tak s tím laskavě přestaň, než se z tebe stane nějaká laciná děvka pro chlapy!"
"To snad nemyslíš vážně! Mami, já jsem s ním šťastný, to ti jde jen o to, aby se na tebe lidi nekoukali špatně, než o mé štěstí?" Myslím, že už to opravdu přehání. Ale je pravda, že když se dozvěděla o tom s Hidanem, vyváděla mnohem více. To bytem lítalo snad všechno, co unesla.
"ŠTĚSTÍ?!" zaječí hystericky, až se jí trochu leknu. "To seš už úplně vadnej?!"
Mlčím. Co na to taky říct. Radši ji nechám, aby vychladla a nebudu se s ní dál dohadovat, to je totiž jako přilévat olej do ohně. Je mi líto, že nejsem podle jejích představ, ale co s tím nadělám. Jo, mohl bych si najít holku, aby měla radost, přeci jen, do některých jsem se už zamiloval. Jenže tenhle cit je mnohem intenzivnější, když jsem s ním. Vlastě byl. Hidana jsem opravdu miloval. A Sasuke? Nevím, je brzo na to, abych si byl v těhle ohledech jistý. Jo, mám ho rád, přitahuje mě, ale to je asi vše, co teď můžu říci.
Z myšlenek mě probere až facka, která mi přistane na tváři. Překvapeně se zadívám do matčiných očí, zatímco si rukou mnu načervenající se tvář.
"Tvoje rodiče můžou být rádi, že chcípli dřív, než zjistili o tobě pravdu," zavrčí a s tímhle odejde. Jen za ní šokovaně hledím. Tohle bylo to nejhorší, co mi v životě kdy kdo řekl. Bolí to, jako by mi někdo vrazil kudlu do srdce, je to snad horší, než kdyby mě od rána do večera bila.

Nešel jsem do školy. A další den taky ne, stejně jako ten třetí. Nechtěl jsem. První dva dny jsem šel jednoduše za školu a další jsem se hodil marod. Nebylo to tak těžký, matka na mě byla stále naštvaná, takže jí bylo totálně jedno, co zrovna dělám, nebo spíše nedělám.
Ležel jsem na posteli a hleděl do stropu. Přemýšlel jsem o sobě, svém životě a hlavně tedy o Sasukem. Nemohl jsem si pomoct, ale pořád jsem ho srovnával s Hidanem. A vlastně, Sasuke mě tak trochu děsil, vždyť, co se to s ním stalo? Z toho arogantního tupce se stal zaláskovanej blb! A ke všemu do mě. Mám strach, že to bere moc vážně, bojím se, že se to bude opakovat. Že to bude ze začátku skvělý a pak mě začne tlačit do něčeho, co nechci. A jestli to vyvrcholí tím, že se z něj stane stejnej pošuk, tak si jdu hodit mašli.
Zavibruje mi mobil, a tak jsem nucen po něm šmátnout. Zadívám se na displej, další SMS od Sasukeho. Ani ji nečtu a rovnou ji smažu. Kibo, já vím, že to ty jsi mu dal na mě číslo, jen počkej, tohle si vypiješ! Měl bych se sebou něco dělat, co třeba začít nevyřešenými záležitostmi? S touhle myšlenkou jsem vstal, vzal si mikinu a bez jediného slova vyšel ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lee | Web | 12. února 2012 v 17:39 | Reagovat

chudáček Naruto :D skvělej dílek vážně super šup další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama