Jedna jediná chyba

16. prosince 2012 v 18:28 | Aki Mitsuko |  Jednorázovky
Ha-há! A přeci ještě žiju. Nedoufali jste už?
Mám pro vás dobrou zprávu, napsala jsem jednu povídku jako omluvu za to, že tu teď věčně nejsem.

Ale za to může ta škola! Nedá mi vydechnout, teda.. ne že bych se do ní nějak připravovala, ale.. bere mi energii nutnou na tvoření povídek. Dobrá výmluva, není-liž pravda?


Tak jo, blíží se vánoce, takže nastává čas depresí radosti, tenhle příběh berte jako takový menší dárek ode mě.
*Akina našla spousta krásných SN animaček, tak je teď začne využívat*

Stejně mám pocit, že mi to psaní už nejde tak jako kdysi :D.





"Je to i můj syn, nemůžeš mi zakázat ho vidět!" zakřičel na blonďáka muž v přibližně stejném věku. Bylo jim oběma něco lehce před třicátým rokem života.

"Já nedovolím, aby ses k němu vůbec přiblížil!" řval teď na oplátku druhý z nich.
"Chci ho vídat! Je to můj syn a já ho miluju!"
"Miluješ? Tak jako jsi miloval mě?" vyčetl mu mladší z nich se zlostí vepsanou v očích. Nastalo krátké ticho, jak černovlásek nevěděl co říci.
"Naruto, to co se mezi námi stalo ...," začal, zatímco uhnul pohledem.
"Mezi námi? Snad co se stalo s tebou! Opravdu si myslíš, že po tomhle nechám, aby ses přiblížil k našemu synovi?!"
"Bylo to jen jednou! Akirovi bych nikdy neublížil!"
"Mně si taky slíbil, že mi nikdy neublížíš!!" zařval na něj blondýn nepříčetně. Černovlásek omluvně klopil svůj stejně černý pohled.
"Víš, Sasuke," dlouze si povzdychl modroočko a promnul si oči, "teď mě Akira z celého srdce nenávidí.." odmlčel se a trpce se zašklebil.
"Cože?" nechápal jmenovaný.
"Když si ten večer přišel, přišel a cosi se ti honilo hlavou a asi ti bylo všechno v tu chvíli jedno, nebo tě už možná nebavilo trpět někoho jako jsem já vedle sebe, přišels a jen tak mě zkrátka zbil, sebral jsem se, vzal našeho syna a odešel, dostal jsem ho tím od tebe, nechtěl jsem, aby dopadl jako já.. a on mě teď za to nenávidí, za to, že nemůže být s tebou," zavrčel na něj zlostně.
"Já nechtěl, byl jsem nalitej a vytočenej z práce. Naruto, já bych to už znova neudělal," díval se na něj provinile, chytil blonďáka za ruku, ale ten se mu jen s dalším zavrčením vyškubl.
"Vždycky to začíná jednou a vždycky nikdo nechce," mračil se na něj.

Sasuke Naruta i po těch letech stále miluje. Každý den byl do něj zamilovaný stejně jako na začátku, s každým zářivým úsměvem, který mu blonďák daroval, jej miloval víc a víc . Proto se za to, co tu noc udělal, šíleně nenáviděl a proklínal. Kdyby se tolik nenapil, nebo kdyby radši vrazil sobě, když je takovej idiot. Nebo měl raději spadnout pod kola nějakého auta. Všechno lepší, než aby vůbec kdy vztáhl ruku na něj. Na osobu, u které si byl jako u jediné jistý, že s ní chce strávit celý život. A teď je to pryč. Kvůli jednomu večeru, kdy všechno ztratil a může za to jen on sám.

"Už za mnou - za námi - nechoď, Sasuke, je konec."
"Naruto, prosím tě..!" řekl téměř zoufale.
"NESAHEJ NA MĚ!" vykřikl blonďák do jeho tváře, až sebou Sasuke překvapeně cukl. Stáhl svou ruku. Hleděly na něj modré oči plné zlosti, zklamání a nenávisti, probodávaly jej a trhaly na kusy.


Jenom němě vydechl, nedokázal ani nic říct, jeho srdce se tříštilo na milion kousků. Bolel ho ten pohled. Stejně jako vzpomínka na to, co udělal.

*****

Sluneční svit osvětloval okolí školy. Všude běhaly děti, které se těšily na to, až si je jejich rodiče vyzvednou a budou moct konečně domů. Sasukeho černé oči to všechno pozorovaly, hledal však jen dvě osoby.

"Akiro," objevil se Narutovi úsměv na rtech, když spatřil svého syna. Klekl si, aby mu mohl hleděl tváří v tvář. Jenže dvě modré oči, stejné jako ty jeho, se na něj mračily, tvář nezdobil radostný výraz a drobné ručky měla ta malá osůbka zkřížené na hrudi.
"Pane Uzumaki, budeme si muset promluvit o chování vašeho syna," ozvala se starší žena s přísným výrazem, která stála za Akirou.
"Jistě," povzdychl si Naruto.

Schovaný za rohem, ve stínu osamění, sledoval černovlásek ty dva s drobným úsměvem. Přál si, aby mohli jít zas domů společně, tak jako doteď. Až teď si pořádně uvědomoval, jak moc mu to chybí. Sledoval Naruta, jak něco řeší s Akirovou učitelkou, vypadal trochu zklamaně. Zato ten nejmenší se tvářil uraženě. Vytrhl se otcově sevření, jako kdyby nesnesl ani jediný dotek od něho. On si neuvědomoval, jak moc tím Narutovi ubližuje, ale Sasuke moc dobře věděl, jak tím trpí.

"Akiro, nechceš mi to vysvětlit?" slyší černovlásek hlas jeho dlouhodobého přítele, který se i s jejich synem blíží jeho směrem. Když nad tím tak přemýšlel, Naruto ho vždycky bral jako JEJICH syna, ani na vteřinu ho neviděl jinak, i přesto, že Sasuke nebyl jeho biologický otec. Narutovi jej porodila jeho velmi blízká kamarádka, to po ní zdědil svoje tmavé vlasy.
"Nechci s tebou mluvit!"
"Akiro, tohle ale nemůžeš dělat! Proč jsi se popral s tím klukem?"
Sasuke měl původně v plánu vlézt jim do cesty, ale když slyšel začínající hádku, raději zůstával na svém místě a tiše je sledoval.
"Poslouchej mě," začal blonďák vlídně, zatímco chytil chlapce za ramena, "nemůžeš přeci někoho uhodit proto, že ho nemáš rád."
"Můžu!" křikl mu na oplátku do tváře.
"Akiro!"
"Táta to tak taky udělal! A je to tvoje vina, že už nás nemá rád!"
Naruto se nezmohl ani na slovo, jen na něj nevěřícně hleděl. Jeho ruce ze sebe malý Akira prudce shodil a udělal pár kroků vzad.
"Já nechci být s tebou! Je to tvoje vina!" křičel na něho z plných plic stále dokola.
"Akiro, tohle neříkej," vydechl blonďák.
"Je to pravda! Ty nechceš, aby s námi táta byl! Můžeš za to!"
"Jsi malý na to, abys to pochopil..."
"NENÁVIDÍM TĚ!" rozkřičel se Akira, poté se otočil a rozeběhl pryč. Naruto jen pootevřel ústa, ale nevydal ani hlásku. I Sasuke vypadal překvapeně, teď si konečně uvědomil, jak moc mu ublížil. Tohle všechno má za následek jedna jediná noc, kdy se moc napil. Vyšel zpoza rohu.
"Sasuke.." všimly si ho dvě modré oči, "on... právě mi řekl, že mě.."
"Naruto..," přiblížil se k němu. Jmenovaný se narovnal a zhluboka se nadechl.
"Musím... musím ho jít najít, co když se ztratí."
"On to tak nemyslel," chytil jej jemně za zápěstí, když už chtěl vykročit, "neuvědomuje si pořádně co řekl."
Naruto se krátce zahleděl do černých očí, ale nic na to neřekl.
"Omlouvám se ti," pokračoval, to už se mu ale blondýn vyvlékl.
"Prosil jsem tě, abys za námi už nechodil."
Sasuke ignoroval jeho poznámku a sám se vydal hledat Akiru po Narutově boku.
"Co jsem udělal špatně?" povzdychl si po chvíli ticha modroočko sklíčeně.
"Ty nic, nemůžeš za nic z toho," zkusil se na něj Uchiha povzbudivě pousmát, ale zdálo se, že mu tím náladu akorát zhoršil.

"Támhle je!" ukázal Naruto na postavu sedící na schodech u prahy jejich domu. Zrychlil krok a silně jej objal. Ani se moc nebránil, spíše to vypadalo, že lituje svých slov, což dokazovaly i zaschlé slzy na jeho tvářičce.
"Dovol mi si s ním promluvit," začal Sasuke opatrně držíc si bezpečný odstup. "Prosím tě jen o tohle, pak už navždy zmizím, pokud chceš."
Dlouho se rozhodoval, než jen s táhlým povzdechem souhlasil. Odemkl a v závěsu s černovláskem vstoupili dovnitř.
"Nezdržuj to moc dlouho," řekl potichu, zatímco se opřel zády o dveře. Sasuke kývl na souhlas, i když to blonďák nemohl vidět, protože měl sklopenou hlavu.
"Akiro," pousmál se na svého syna, který stál mezi futry dveří. Přiklekl si k němu a zadíval se mu do tváře, aby mu následně dlaní setřel těch pár slz.
"Máš oči úplně stejné jako tvůj otec," rozšířil se mu maličko úsměv, "víš, chtěl bych tě o něco poprosit. Prosím, nedělej stejnou chybu jako já. Važ si toho co máš, jednoho dne ti všechno může zmizet, všechno co jsis plánoval se rozpadne a ty zůstaneš sám. Prosím tě, nedopadni jako já, neudělej žádnou uspěchanou chybu, protože už to nevrátíš. Akiro, je mi líto, že jsem to zkazil, že tu už nebudu moct být s tebou a ani s tvým tátou, že neuvidím váš úsměv a ty vaše stejně krásné oči každý den. Je to moje vina a omlouvám se ti za ní. Ani nevíš co bych dal za to, abych si zasloužil tu být s vámi."
"Tak buď," zašeptá své naivní přání.
Sasuke se jen místo odpovědi usměje a pohladí ho po vlasech.
"Vzpomínám si, jak jsem poznal tvého tátu, tvářil se přesně jako teď ty."
"Jako já? podívá se na něj Akira zvědavě.
"Ten den pršelo a on s sebou neměl žádný deštník, jenom tam takhle seděl na lavičce a čekal na autobus, který stejně nejel, měl přesně ten nešťastný výraz," vysvětlil mu, "a pak se tak krásně usmál, když jsem ho schoval pod ten svůj..."
"Tati?" fňukne, když se černovlásek narovná.
"Miluju vás oba dva, Akiro," naposledy se na něj usmál místo bolestivých slov rozloučení, ale i na to jak byl jejich syn malý, to chápal dobře. Bylo to sbohem. V očích se mu zjevovaly slzy.
"Sbohem, Naruto," zašeptal do ucha své blonďaté polovině, když jej míjel u dveří.
"Počkej," zaslechl skoro neslyšitelný hlas, "nechoď pryč."
"Naruto?" řekl lehce překvapen, jako by se snad přeslech. Modroočko stále zíral svým pohledem k zemi, svou ruku však natáhl k Sasukemu a lehce se ho dotkl.
"Jak moc mě miluješ?" zeptal se jej.
"Tak moc, že tě raději uvidím s někým jiným, než abys byl nešťastný se mnou."
"Co když nikoho jiného nechci?" zvedl k němu hlavu.
"Naru-"
"Prosím, už nikdy to nezvorej," usmál se drobně.
Sasuke na nic nečekal, objal ho kolem pasu a přiblížil se svým obličejem k tomu jeho. Zlehka se dotkl svými rty těch druhých. Nechal Narutovy ruce omotat kolem svého krku.
"Slibuju ti, že už to nikdy nezkazím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Myslíte si, že jsem sexy?

ಠ_ಠ ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama